Mezi stíny lesa spočívá jakýsi poutník, zahalen v mechu. Je to jen podroušený dřevorubec nebo snad ztracená duše, opřená o lesní melodie?
V magickém hávu hustých lesů, kde stíny stromů vytvářejí své vlastní pohádky, se odehrává příběh neuchopitelné bytosti, zasvěcené do tajemství lesního světa. Husté lesy jsou jako scéna nebeského divadla, kde se odehrávají vznešená dramata přírody, a tato bytost, která se mezi nimi plíží, se stává jakýmsi hlasem neviditelného.
V mechu, který se rozprostírá po zemi jako zelený koberec, najde hrdina své útočiště, jako by v něm bylo zahrnuto neviditelným pláštěm tajemství. Každý pohyb, každý dotek mechu je jako notový zápis v partituře lesního koncertu, kde zvuky přírody tvoří nesmrtelnou melodii.
Pod tíhou toho, co není řečeno, ale co cítíme v srdci básně, se bytost oddává odpočinku a spojení s prostředím. Mezi stromy, které jsou spíše průhledy do neznámého než do konkrétní entity, nachází svou podstatu, svůj mystický klid.
Básník nám zprostředkovává pohled na to, jak bytost sestupuje do spánku mezi listy a kořeny, zatímco les sám o sobě zpívá své starobylé písně. Je to jakýsi střet reálného a fantastického, kde bytost zůstává skrytá v obalu tajemství, jako stín, co se smíchává s noční krajinou.
Básněný obraz neuchopitelného spojení mezi člověkem a přírodou, kde každý lesní element má svůj vlastní hlas, svoji vlastní roli v nespočetných příbězích, tvoří tužbu k objevování temných lesů a jejich věčné krásy. Ve zvukovém tichu mechu se odvíjí příběh, který láká čtenáře na neznámou poutní cestu mezi stíny stromů.