Jako malý chlapec jsem měl koníčka – tvorbu webových stránek. Já vyrostl v muže a můj koníček v tažného koně, který mě dnes živí. Cítím se tak být frontend developerem. Doufám, že mí kolegové to cítí podobně. Pro neznalé oboru – jsem něco mezi programátorem a grafikem. Pro ještě méně znalé – jsem něco mezi podivínem a bohémem. A za to mě někdo platí.
Rád běhám. Čím dál, tím líp. Rád závodím. Čím výš, tím líp. Profíci mi sice ukazují záda, ale ta moje už také leckdo spatřil. Mohl bych ti vyprávět, jaké to je zaběhnout si z brněnského Špilasu na Pražský hrad (boží). Nebo jak jsem vypadal po sedmi maratonech v sedmi dnech na Moravském ultramaratonu (božsky). Místo vyprávění se ale raději půjdu proběhnout.
Tužka je mocným zhmotňovatelem myšlenek a fantazií. Umožňuje mi kreslit a především psát. Úžasné, že? Naneštěstí pro mé čtenáře jsem již zkraje své spisovatelské kariéry dosáhl mistrovství v podobě poetického veledíla Dřevorumec. Říkám naneštěstí, protože v nejlepším se má přestat. Dalších zhmotnění se tak ode mě pravděpodobně už nedočkáš.
Ve volném čase se věnuji bytí člověkem. To dalo vzniknout mé úžasné domácnosti, která čítá mou ženu, syna, kočku, kocoura a mě. Seřazeno podle vydobytého respektu. Máš‑li potřebu mě kontaktovat a vytrhnout mě tak z rodinné pohody (rozuměj ze zoufalých pokusů dostat se v žebříčku alespoň před čtyřnohé členy domácnosti), učiň tak pomocí e‑mailu.